Úryvky z deníku 2008

Úryvky z deníku
6.10.2008
„Ulítáváš, Danoušku!“ Zase mi tečou slzy. Pořád musím myslet na to, jak jsi v noci umřel. Žil jsi, jako bys věděl, že brzy umřeš…
Začíná podzim. Barevné listí se snáší k zemi. Chvěju se zimou. A zase mi tečou proudy slané vody z očí. „Dane, chybíš mi!“ Srkám horký čaj. Spěchám.
Zašla jsem ke kartářce, která mi svým jímavým hlasem prorokovala dlouhý a šťastný život v bohatství a brzké uzavření sňatku.
Toužím se znovu setkat s Luisem. Myslím na všechno, co má ještě přijít. Budím se v noci a tiše pláču…

"...Sahají po všem a nedostanou nic; milují bez výhrad a je jim opláceno výsměchem a zradou, kterou neopomenou i s úroky krutosti vrátit eventuálním dalším partnerům; dosáhnou-li přesto kdy objektu své touhy, metamorfózuje jim pod rukama v ohyzdný a banální přelud – takový a nejiný je úděl těch, kdož bloudí bezvýchodnými zákruty temných alejí..."

Bunin, I.: Temné aleje. Mladá fronta, Praha 1962.

8.10.2008

Kráčel svou houpavou chůzí ke vchodovým dveřím. Jen lehce se usmál, když otevřela dveře a pozvala ho dál. Vzal ji okolo pasu a stoupali spolu po schodech nahoru. Pronesl nějaký žert, zasmáli se a lehce se políbili. Cítila lehkost, spokojenost a velkou úlevu. Znovu se k ní vrátil.
„Tys tady někoho měla?“ pronesl ledabyle.
„Ty boty jsou mého syna,“ bránila se.
„Já myslím tu skleničku na botníku,“ znovu zaútočil.
„No, nalila jsem si džus a nedopila ho. Ty jsi tak strašně žárlivý… Ty žárlíš!“ zasmála se.
„Ale vůbec ne,“ pronesl a pokračoval „udělala bys mi trochu kafe?“

Ze všech způsobů, jak vzniká láska, ze všech sil rozsévajících to posvátné zlo, je nejúčinnější ten velký vzrušující vír, který se nás někdy zmocní. A bytost, s kterou se v té chvíli bavíme – kostky jsou vrženy -, tu budeme milovat.
Proust, Marcel. Swannova láska. Přel. Josef Heyduk.
Praha : Mladá fronta, 1997, s.54.

„Pokaždé, když si znovu uvědomíme své štěstí, zrodí se v nás nová touha žít.“
„Na zemi je jen jediné opojení: absolutní jistota, že druhá osoba vám patří. Já toužím po tomto opojení. Hledat nenalezitelné.“
„Láska je hra s city a boj s rozumem.“ „Láska je náměsíčnost ducha.“ http://citaty.net/autori/proust-marcel

9.10.2008

Děsí mě šíře poznatků, která je neuchopitelná a nepochopitelná jednomu životu. Ty nejhorší pasti si na sebe stražíme sami. Někdy s pomocí našich blízkých. A těm zase pomáháme my.

Letošní Nobelovu cenu za literaturu získal francouzský spisovatel Le Clézio. Česky vyšla jeho díla Bludná hvězda a Poušť.

Na angličtině jsme probírali národní specifika. Nejlepšími milovníky jsou prý Řekové - mám s tím svou osobní zkušenost – a nejhorší jsou tvrdě pracující Japonci. Moc jsme se při tom nasmáli a Avanti – naše učitelka - nechtěla znát další podrobnosti o tom, proč vlastně jsou Japonci nejhoršími milovníky.
Avanti se narodila v Indii. Je to zajímavý člověk. S Avanti se muselo něco stát. Nepoznávám ji. Od té doby, co se vrátila z Ameriky, je plná života a srší optimismem. Domnívám se, že tam musela potkat někoho zvlášť zajímavého. Asi bude zamilovaná.

Dnes večer jsem se začetla do knihy Grahama Greena Můj svět – deník snů.
„V červenci 1987 mě šokovala zpráva v novinách, že týž papež pomýšlí na kanonizaci Krista. Řekl jsem si, že ten člověk musí být posedlý pýchou, jestliže se domnívá, že ze svého postavení může takovou poctu poskytovat Kristu. Stalo se, že byl na návštěvě v Antibes a jednoho dne jsem kolem něho šel na hradbách. Klečel tam v modlitbě a hleděl na moře…“ s.61.


13.10.2008

Moje pocity při četbě knihy:
Měla jsem nutkavou představu způsobit Swannovi zranění, aby mu začala téct krev, vlepit mu nečekaný pohlavek, nebo dát herdu do zad, či ho alespoň důrazně napomenout, zařvat na něj, aby se konečně vzpamatoval, zvláště od str. 138, jelikož není schopen se odpoutat od své Odette ani na jediný okamžik, i když je zcela nabíledni, že Odette nemá Swanna ve svém srdci, a ani na okamžik jej neměla.
(Proust, M.: Swannova láska. Mladá fronta, 1997)

Dnes v noci jsem měla celkem velmi živý sen o lednici, spisech a šéfovi. Šéf advokátní kanceláře - čtyřicátník s prokvétajícími skráněmi, ne příliš výrazný typ, uhlazený perfekcionalista - , stojí před lednicí čelem ke mně a pravou rukou mi svírá zápěstí za mými zády. V otevřené lednici se tísní hromady a hromady spisů z případů poslední doby.
„Proč jsou ty spisy v lednici?“ ptá se přísně a zlostně krabatí čelo. Hledí na moje ústa a chystá se je políbit.


blazeovaný, blaseovaný
znuděný, netečný, přesycený požitky, nafoukaný

14.10.2008
Zpráva z novin
Ústav pro studium totalitních režimů v pondělí 13.10. 2008 zveřejnil dokumenty, z nichž vyplývá, že spisovatel Milan Kundera měl v době svých studií v roce 1950 udat Miroslava Dvořáčka, který v tehdejším Československu působil jako agent-chodec. Dvořáčkovi hrozil trest smrti, nakonec si ve vězení odseděl 14 let.
O kauze informoval týdeník Respekt.

Milan Kundera se odstřihl od medií, jako tajemný a mlčenlivý autor se snažil zůstat skryt přede všemi. Dnes však autor promluvil v televizi a svou vinu zcela popřel.
Vaculík: „ Dílo dobrého autora je lepší než autor sám.“

V románu Moc a sláva GG (Graham Greene) napsal: „Tam v prostoru bloudí jiskřivé světy jako příslib. Náš svět není vesmír. Tam někde Kristus možná nezemřel.“
Jestliže je takové místo, tys je jistě našel.
Yvonne Cloetta Vevey, Švýcarsko, říjen 1991

A zkrášlila z koketnosti úsměv, který jí ten předpoklad vyloudil, vkládajíc do svého modrého pohledu, upřeného na generála, snivý a sladký výraz.
Prust, M.: Swannova láska, s. 176

15.10.2008

Oběd
Pozoruji člověka v pruhované pomačkané košili, který neuvěřitelně rychle napichuje sousta brambor, která předtím neuvěřitelně chvatně a ledabyle rozkrájel. Dělil je tak hlučně, že všichni v této restauraci přestávali konverzovat a otáčeli se k němu, ale on stále hlasitěji bušil do talíře.
Měl jistě laskavou matku, která svému synáčkovi umetala celé roky cestičku školními léty a nespoutaný optimismus zářící z jeho tváře říkal všechno o jeho nitru. „Och, jak neuvěřitelně skvělé sebevědomí!“
Kulaté žluté brambory se nešťastně a neohrabaně válely na bílém porcelánovém talíři, který úpěl bolestí, a nehezké brýle chlapce hyzdili již tak nehezkou poďobanou tvář „bobánka“. Úžasná reklama na mužskou ošklivost! Bylo vidět, jak nesmírně trpí tím, že musí sníst celou převelikou porci. „Co by asi řekla maminka, kdybych nedojídal…“ Bubnoval do talíře s obdivuhodným úsilím a jeho trhané pohyby, kdy rychle přehazoval sousta z jedné strany tváře na druhou, mu působily převelikou námahu.
Všichni jsme to však cítili jako protivný a nepovedený rockový koncert. Ten hluk byl natolik nesnesitelný, že jsem se musela sebrat a odejít z místnosti – tak, jako mnoho dalších lidí.

Kontemplace = rozjímání, přemýšlení, uvažování

9.11.2008
V neděli jsme byly v divadle bez zábradlí na hře Denisa Diderota v adaptaci Milana Kundery „Jakub a jeho pán“ – „variace-pocta Diderotovi“.
Hlavní roli Jakuba (užvaněný, umíněný, venkovský sluha) hrál Jiří Bartoška – připomínal mi Dana, se kterým se tak často scházel v Koloniálu. Jeho chůze, způsob gest, účes, úsměvy, oblečení… Na pohřbu jsem Bartošku jen zahlédla, jak postával u vchodových dveří ke kostelu sv. Salvadora na Starém Městě. Tehdy byl smutný.
Do role hostinské byla obsazena skvělá Veronika Freimanová. Roli pána hrál Karel Heřmánek. Oba – Heřmánek i Bartoška - byli vynikající, scény byli hrané s překvapivým smyslem pro tempo, s vtipem a s nádhernou jednoduchostí scény. Všímala jsem si dvou dějových linií, které se táhly celým představením. Děj příběhu + děj vzpomínek. A skepticismus poslední melancholické věty: „Vpřed, to je všude! Kam se podíváte, všude je samé vpřed.“ Diderot miloval mystifikace.

17.11.2008
Orhan Pamuk: Nový život. Agite/FRA, 2007

Jak jsem četl, nikdy jsem si netroufal dál svému pochroumanému životu nějaký hlubší smysl, hledat v něm snad nějakou útěchu či dokonce krásnou a úctyhodnou stránku smutku. Co jiného než lásku a obdiv může člověk pocítit k Čechovovi…
Co je láska?
Láska je odevzdat se. Láska je důvod k lásce. Láska je porozumění. Láska je hudba. Láska je šlechetné srdce jedno jsou. Láska je poezií zármutku. Láska je pohled zlomené duše do zrcadla. Láska je pomíjivá. Láska je nikdy neříct „je mi líto“. Láska je krystalizace. Láska je dávat. Láska je podělit se o žvýkačku. Láska nikdy není jistá. Láska je prázdné slovo. Láska je splynutí s Bohem. Láska je bolest. Láska je hledět andělovi do tváře. Láska jsou slzy. Láska je čekat až zazvoní telefon. Láska je celý svět. Láska je držet se v kině za ruku. Láska je opojení. Láska je netvor. Láska je zaslepenost. Láska je slyšet tlukot srdce. Láska je posvátné ticho. Láska je námětem písní. Láska je dobrá na pleť.

„…uchýlil jsem se do samoty svého pokojíka, kde jsem se jal přemýšlet o té přelaskavé paní. A jak jsem tak přemýšlel, upadl jsem do sladkého spánku, ve kterém jsem měl podivuhodné vidění…“
Dante Alighieri, Nový život

„a nejsme tu nejspíš, abychom řekli: dům, most a bůrána, džbán, studna, jabloň a okno – a snad ještě sloup nebo věž… ale jen řekli, chápeš, ó, řekli je tak, jak věci samy se nikdy nemohly mínit.“

2.12.2008
Karamela
„kara“ = pevnina, zem nebo také černý, tmavý

Orham Pamuk se kromě psaní románů věnuje literární kritice a žurnalistice, ale svým angažováním v historicko-kulturně-společenských otázkách zdaleka přesahuje roli pouhého literáta.