Ulrike

V neděli jsem zajela do Velké Černoce. Pozorovala jsem ho, jak tam zmateně pobíhá, měří něco v blátě. O dva dny později přišel první dopis.

Párkrát ho zahlédli v okolí jejího domu a další růžová obálka se ve schránce objevila krátce na to. Stačilo několik malých korektur a barva její pleti se alespoň o dva odstíny přiblížila bílé. Přemýšlím, jestli víc zabralo to o tom navštěvování jejich společných míst, nebo ty pomatené věty o psychologii a fluidech. Ta hra mě začíná bavit, asi mu pošlu i nějaké odpovědi, bůhví, k čemu se nechá vyprovokovat.

Sehnala jsem si další mobil a už jí můžu posílat i SMSky a online sledovat, její vyděšený výraz, třes, podlomení kolen i blednutí. Po zkoušce z fyziky jsem jí zkusila poslat zprávu, že ho přehlédla, zatímco k němu stačí posílat fámy různými nepřímými kanály. Nejsnáze využitelný k přenosu neověřených informací se zdá být Petr a pracuju na dalších. „Jsme si souzeni.“, che, takový med by v tomhle tisíciletí snad nevymyslel ani opravdový psychopat.

Ne všechno se daří, jak jsem si představovala, pořád si s tím svým rozumí a pokus nechat ho svést se nepovedl. Myslím, že občasné podráždění žárlivosti podezřelou SMSkou, nebo obviněním do mailu není nikdy na škodu.

Je to tady, ona otěhotněla. Pipka! Jak si Ti dva můžou věřit pod návalem anonymních upozorňování na své postranní záměry a bokovky? Sice je na ní vidět, jak ji pár takových sdělení srazí na zem, ale on jí snad doma dává nějaký fet, protože další den přijde jako vyměněná a abych ji začala ničit nanovo. Budu muset popíchnout pana odkopnutého k nějaké scéně nebo akci.

Obálka s penězi v tom jejím úžasňákovi zanechala otisk, tři dny by se v ní krve nedořezal a myslím, že ani víkend nebyl nejrůžovější. Těch pár informací, které jsou docela veřejné, stačí zaobalit do cáknutě bláznivé formy a nevídaný nátlak je na světě. Ještě pár takových tref a rozchod je na cestě. Nedivila bych se, kdyby z toho stresu měla rizikové těhotenství.

Chvíli mě asi podezírala, ale finta s fámou o hospitalizaci odkopnutého na psychiatrické klinice v kombinaci s třítýdenní odmlkou a povedeným dopisem mi ji nakonec vehnala zpátky do náruče, dokonce se mi svěřila i s těmi anonymními zprávami a penězi v obálce. Vydařený týden.

Dobře, dobře, dobře. Šach mat, začalo mi jich být všech tří líto a nerada bych skončila v pekle. Nejdřív ten nesmyslný dopis o tom, že odkopnutý zabil úžasňáka a pak ještě několik dalších maskovacích kroků a všechno je v pořádku. Tahle hra skončila.

Sindibad nosic – pseudobasen

Po světě tu zvěst kdosi šířil,
že v Bagdádu za chalífy času,
žil muž, co za jiné místo vlasů,
na hlavě břemeno těžké nosil.

Ten den se na lavici usadil,
a vnímal jen hudbu, hlasy ptáků,
co píseň švitořili ze zobáků,
své tíze v té chvíli ulevil.

V tom jemná vůně zlákala ho,
že přistoupil blíže k zahradám,
kde příšel na kloub záhádám
a rajská potěšení vítala ho.

„Oh, pane můj, můj Stvořiteli,
Tobě já zpívám a ptám se Tě.
Proč já tak chudý jsem na světě,
a ne ten, který si přepych zvolí?

Oh, pane můj, můj Živiteli,
odpust mi vinu, hříchy moje.
Proč nemám já v žití pokoje,
jen hlad a dřina mým krokům velí?“

Když s písní či nářkem hotov byl
přec vrátil se zpět pro břímě čekající,
za sebou kroky doznívající,
kdosi ho za ruku uchopil.

Pěkná tvář, šaty zdobené,
úsměvem služebník překvapil,
tak Sindibád se osmělil
mezi zdi krásné a hosty vznešené.

Ten okamžik mu navždy osud změnil,
však co bylo dál, to nepovím,
neb Šehrezády snů se nedovím,
soumrakem příběh se dnes již naplnil...

Ukázka úkolu na 3. blok

Úkol na III. blok (při vkládání příspěvku do popisku pro příspěvek vpravo dole napiš "Úkol na III. blok" a je to).

P.

Sindibádova cesta

// Za oponou
Sindibád: Na umění! Víno! Ženy. Přátelé pozdvihněme číše na počest našich bohatých otců a pojďme k ruletě.
Vypravěč: Otcovo dědictví brzy rozházel a vydal se za poslední peníze na plavbu do nové země.
...
// Úvod z Dvořákovy Novosvětské (pokud možno v moderním aranžmá)
...
// Syndibád, Radovan; Exotické dekorace, zpěv papoušků
Sindibád: Tenhle ostrov nám seslal do cesty snad samotný bůh. Pochválena buď jeho dobrota. Tolik hojnosti a uchvacující příroda - palmy obsypané kokosy a banány, nespočet druhů exotických ptáků - já pomalu nevěřím svým očím.
Radovan: Moc se neraduj, Sindibáde, dokud nejsme v bezpečí se zásobami na lodi, je Tvá euforie předčasná.
S: Čeho se bojíš, celý ostrov a nikde ani živáčka.
R: Opatrnosti nikdy...
[je přerušen křikem z lodi]
Kapitán: Všichni na palubu, není to ostrov, ale ohromná velryba, která na pár let usnula na hladině a my ji probudili.
R: No vidíš a teď zůstaneme na otevřeném moři.
S: Poběž!
R: Vidíš, že to nemůžeme stihnout, už zvedají kotvu.
S: Kdybys neláteřil, už jsme mohli být v půlce cesty.
R: A jsou pryč.
S: To zvíře se určitě
[počne se kymácet ve vzduchu]
R: uklidníííííííííí
[oba padají ze scény]
...
// Sindibád ve vodě popadne jakési dřevo a při splývání odpočívá
S: Ó bože všemohoucí, děkuji Ti za toto vědro.
...
// Obyvatelé přístavu, velitel stráží maharádžy Chamara 12. Jusef, jeho ochranka, Sindibád s vědrem vyvržený mořem na pláž
Velitel: Občané, pohleďte, jak velekněz předpověděl, přineslo nám moře našeho zachránce s vědrem.
Obyvatelé: Sláva, vivat, buď pochválen Bůh i náš Velekněz.
S: Áćh, kde to asi jsem. Ú, to mě bolí záda. Ach bože, dobří lidé.
V: Buďte vítán náš zachránče.
S: Zachránče? Jak to myslíte, ctihodný pane?
V: Oslovujte mne prosím Jusefe, náš zachránče.
S: Nechte toho s tím zachráncem, Jusefe.
V: Ale velekněz říkal, abychom Vám prokazovali nejpokornější úctu, náš zachránče.
S: Uf. Velekněz, nevelekněz a v čem jsem Vás zachránil?
V: Občané, on neví?
Občané: Ách.
V: Pane, Vy nám pomůžete zjistit, proč v Maharádžových sýpkách ubývají zásoby mnohem rychleji než minulé roky.
...
// Maharádža Chamar, Sindibád, břišní tanečnice. Oba muži sedí v polštářích
Maharádža Chamar: Sindibáde, příteli náš. Našeho nejvyššího velitele jsi usvědčil z opakovaných krádeží, z našich sýpek vyhnal krysy, nás i naše syny jsi naučil cizím jazykům a vytříbil náš vkus i naši chuť. Jak bychom se Ti náš lid mohl odvděčit za sedm let tvých věrných služeb.
S: Politika je uměním možného, jak jednou řekne O. Bissmark. Vaše pokladna je prázdná a rodině dlužíte tolik, že by si mohla koupit celý palác i s armádou a ještě by jim zbylo. Přál bych si stát se ministrem financí a dát věci do pořádku.
M: Moudrá jsou Tvá slova, buď tedy naším ministrem, co to vlastně je?
S: Můj maharádžo, země potřebuje odborníky, kteří uvedou věci v řád.
M: Příteli, ale vždyť řád udržuje bůh.
S: Jak bych Ti to vysvětlil. Představ si, že existují země, jejichž občané mají doma takový luxus jako Vy ve Vašem paláci a do práce chodí jen na 8 hodin, 5 dní v týdnu, ba dokonce mají ještě v roce i 25 dní placené volno.
M: No, to je krásné, ale podívej se z okna. Většina poddaných hraje kriket a ostatní se různě poflakují. Chceš je všechny nutit pracovat?
S: Ne, jen ty mezi 18 a 70 lety, ostatní můžou v lelkování vesele pokračovat.
M: Stráže! Zavolejte mi , Velekněze.
V: Vaše veličenstvo.
M: Veleknězi, myslíš, že je dobrý nápad, aby se Sindibád stal naším ministrem financí.
S: Z personálních důvodů asi zároveň i premiérem.
V: O tom proroctví nic neříkalo.
M: Veleknězi! S jedním proroctvím na 7 let budeš sotva dlouho veleknězem.
V: Pane náš, omlouvám se, nerozuměl jsem správně Vaší otázce. Co je to přesně ten ministr?
M: Postará se lidem o práci, splatí naše dluhy a poddaní budou bydlet v palácích a mít placené volno.
S: A zdravotní péči a sociální dávky a školy
V: V předpovědi sice zdravotnictví nebylo, ale jinak to s ním sedí do puntíku. Tedy do mého včerejšího nového vidění, abych byl přesný.
M: Takové předpovědi se mi líbí. Běž a žij.
V: Můj pane. [odchází]
M: Tak vidíš příteli, nakonec budeš tím svým ministrem.
Vypravěč šeptem: A premiérem. A pravděpodobně i předsedou nejsilnější parlamentní strany a možná navrhovatelem ústavy.
S: Děkuji Vám, můj pane.
...
// Hlava konstituční monarchie maharádža Chamar, prezident a vůdce lidu, Sindibád
S: Říkám to naposledy veličenstvo, státní pokladna se nemůže dovolit takové výdaje na zábavu Vašeho dvora. Doporučuji Vám Váš palác vyměnit za nějaký dostupnější a snížit mnižství služebnictva na počet nezbytně nutný, tedy alespoň na třetinu.
M: Ta Tvá demokracie se mi přestává líbit.
S: Mnozí monarchové zemřeli na popravištích a bojištích. Vás chrání armáda a dostáváte od lidu peníze na svou existenci, slovutný maharadžo. Vaše situace je velmi příznivá.
M: Příznivou situaci si představuji jinak, ale budiž. Jak jsme na tom se splácením dluhů?
S: Abychom vybudovali potřebnou infrastrukturu, byli jsme postaveni před rozhodnutí, zda jít cestou utahování opasků nebo investic do infrastrujtury, snažíme se hledat optimální míru vyváženosti mezi těmito dvěma extrémy, veliřenstvo.
M: A jak jsme na tom se splácením dluhů.
S: Dluhy jsme diverzifikovali, snížili jsme o 70% krátkodobé závazky, o 30% střednědobé a současné cash flow, směnný kurz měny a další makroekonomické ukazatele jsou velmi příznivé.
M: To znamená, že už dlužíme mnohem méně?
S: Naše závazky jsou teď diverzifiko...
M: Stráže! Odveďte ho.
S: Musím Vás upozornit, veličenstvo, že vrchnim velitelem jsem já, jako prezident a premiér v jedné osobě. Stráže, doprovoďte prosím maharadžu do jeho komnaty.
M: Vězeň ve vlastním paláci.
...
// Soudní síň, Chamar, nejvyšší soudce Sindibád, novináři
S: Tímto od procesu odebrání šlechtického titulu za vlastizradu přistoupím k projednávání tělesného trestu. Obžalovaný, chcete říci něco na svou obhajobu?
M: Nemám, co bych dodával. Celý proces je politicky vykonstruovaný, jsem nevinen.
S: O Vaší vině rozhodne tento soud.
M: Ne, rozhodnete Vy, příteli.
S: Přátelství? Jak jsem mohl být tak naivní. Odsuzuji Vás tímto k vyhoštění ze země na ostrov Echne.
...
// Závěrečná opona v doprovodu internacionály, nebo jiné ideologické písně

Sindibád poezie

Šahrazád,
Taješ ve své poslední noci, bez pomoci.
Tvá slova smyčcem, mé nitro basou.
Tvůj ex (Sindibád?),
ten v soutěži o kýč zvítězil.
To bůh mi milostivě tohle a díky bohu za tamto,
Tak dojemné!
Odkud se znáte, z mešity?
Oslnil Tě motlitbou a čistým srdcem?
Obracíš k němu své vzpomínky,
ohleduplně s Tebou na oplátku plakává.




Pane můj (Prá, co je právě mezi Vámi a větami)
přišla Vaše noc, možná jedna z posledních,
povím Vám v ní příběh,

psaný velkým písmem v malých odstavcích,
prázdno v místech mezi nimi představuje Váš svět,


Vaše posvátné veličenstvo zná mých pár vět,
vím, pořád umí lidé závidět,

vyprávět, (Vy) právě, Vy(Prá)vět.