Každá zraňuje, poslední zlomí

Za pár dní se ozval znovu. „Co kdybychom zašli do fitness trochu si zasportovat? V centru je fitko se saunou. Sejdeme se zítra před osmou,“ oznámil bez kompromisů a ona věděla, že zažije zase něco „pavoučího“ a nezapomenutelného.
Byl překrásný večer. Na slunečních hodinách četla nápis: „Omnia vulnerant, ultima necat – Každá zraňuje, poslední zlomí.“
Přišel včas. Znovu elegantní a uhlazený. Nabídl jí rámě a již kráčeli bulvárem až do úzkých uliček města po starých dlažebních kostkách.
Švitořící turisté. Žebrající stařec bez končetiny. Luxusní obchody a nablýskané restaurace. Odbočili do průchodu a prošli dál dlouhou chodbou a pak po schodišti dolů do sklepních prostorů. Vyzvedli si žluté froté ručníky a kráčeli chodbou dál. V labyrintu chodeb se kupodivu vyznal a tak hádala, že tady není poprvé. - „Jéje, vana už je napuštěná a je plná pěny,“ přistoupila k vířivé vaně a zkusila, zda není příliš horká.
„Máš překrásný tělo,“ řekl. Horká lázeň a přítmí. Jeho něžné doteky a polibky. Pustili si bublinky a pěna z vany se začínala nepříjemně zvedat do výšky.
„Zastav to, zastav to!“ křičela pobaveně a smála se na celé kolo.
„Víš mám trochu problém,“ poznamenal„asi mě zavřou do vězení. Můj případ vyšetřují už sedm let.“
„A cos proved´?“ zarazila se.
„Ztratilo se 370 miliónů a já jako jednatel firmy za to nesu plnou zodpovědnost,“ odpověděl.
„To je blbý, trestní sazba je šest až dvanáct let nepodmíněně,“ povzdechla si a starostlivě se na něj zadívala.
„A třeba mě nezavřou...,“ poznamenal s nadějí v hlase.


Ani ji nepolíbil, ani se jí nedotkl. Něco se muselo stát. Prostory sauny byly malinké. Převlékárna s jednoduchou dřevěnou lavicí, úzké skříňky, dvojitá sprcha, odpočívárna s několika dřevěnými lehátky a parní lázeň. Pomalu se svlékla a vklouzla do sauny. Lehla si na prostřední schod a pod hlavu si dala dřevěný rošt. Zalila ji blaženost. Zvolna dýchala a začínala se potit. On se opozdil, možná jí prohledával kabelku, kterou si nechala v převlékárně se všemi doklady a osobními věcmi. Možná ještě telefonoval a něco řešil.
Vlezl si na ten nejvyšší schod a lehl si tak, aby na ni dobře viděl.
„Tak takhle trávíš pracovní dobu, jo?“ prohlásil pobaveně.
„Mám zákonný nárok na půl hodiny přestávky na oběd po odpracovaných čtyřech hodinách,“ uchichtla se.
„Mám teď dilema, jaký si mám koupit auto: Audi Q7, Porsche nebo Mercedes C řady? Poraď mi, prosím,“ zaškemral.
„Q7 je překrásný a praktický, Porsche bych vyloučila, protože je moc tvrdý a Mercedes sluší starším pánům. Takže Q7 černé, nebo stříbrné barvy,“ ona na to.
„A taky Ti chci koupit nové hodinky,“ prohlásil. „Jaké bys chtěla?“
„Třeba s malými diamanty. Drobounké, jen takové malinké diamantíky třeba od Cartiera.“
„Dobře, dostaneš hodinky.“
„Mám tě ráda,“ řekla.
„Koupím ti, co budeš chtít.“
„To vím, ale všechno nechci.“
„Už musím ven, je mi hrozný horko,“ prohlásil po pár minutách na nejvyšší schodě sauny. Pomalu si sedl a zhluboka dýchal. Byl zpocený a tvář měl zarudlou. A nakonec vstal a zamířil do sprchy. Bazén s ledovou vodou tam chyběl. Začal se sprchovat studenou vodu. Kapky vody na jeho mohutné svalnaté těle. Přistoupila k němu a lehce se ho dotkla. Něžně ji objal. Proudy ledové vody stékaly po jejich horkých rozvášněných tělech. Bylo úžasné, jak na vše zapomněl a věnoval se jenom jí.
Dlouho se pak neviděli. Z novin se dozvěděla, že se oběsil za tři dny po svém zatčení v cele číslo 589.