Vždy dostával nepopulární práci.
Uchopil oběma rukama sekyrku a takto zvedl ruce ke tváři, skoro jako by se modlil. A pak jedním švihem - pomodlil se za mrtvého.
Zlomil tu rybí kost, ten pichlavý výkřik ticha, ten svlečený vánoční dáreček.
Ostří vjíždí pod kůži, zbavuje nás pokušení, sčítá tvé letokruhy, až na věky.
Modlitbu bylo třeba opakovat, jako růženec.
Vzduch se vlnil prachem a třískami, sekyrka se blýskala v okénku kotelny, poslední větve se vztahovaly k začouzenému stropu.
To je to poslední, co pro tebe můžu udělat.
Vždycky dostával nepopulární práci, uklízel vzpomínky a vůbec vše mrtvé, co mu vstupovalo do života.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Příspěvky
Z "papiru", respektive v psane forme mi to pripada jeste lepsi, nez na hodine.
OdpovědětVymazatJen v tom zustava to, co rikal Kamil - velka slova a pritom jde o obycejny stromek, jaka pak pouzit slova, kdyz pujde o smrt, viru etc.?
svata pravda
OdpovědětVymazatMyslím, že text nemluví jen o likvidaci stromku, nezdá se mi, že by tady šlo jenom o obyčejný stromek.
OdpovědětVymazatNevím, která slova jsou velká a která ne. Text ve mně nevzbuzuje silné emoce. Nemá snahu působit nějak jednoznačně.
Je jenom trochu zvláštní a nejednoznačný. Nemá jeden výklad. Nemyslíte? :)
Krásná slovní spojení: pichlavý výkřik ticha, ostří vjíždí pod kůži, sčítá své letokruhy.
OdpovědětVymazatGratuluji, Láďo! Moc hezké. Mohla by z toho vzniknout báseň?
Láďo, já myslím (!), že tam jde o víc. Sice úplně dobře nechápu některé pasáže, ale přesto - celek mi dává smysluplné obrazy tzn. pro mja funguje.
OdpovědětVymazat